Nikdy nekončící problémy socialismu

Mám na mysli všechny odnože socialismu: sovětský bolševismus; německý, nacionální socialismus; čínský maoismus; východoevropský, reálný socialismus i současný, eurounijní, multikulturně klimaticko alarmistický neomarxismus

a to již ani nemluvím o korejském kimismu  nebo kambodžském pol potismu, které se, v jemných nuancích odlišnosti, střídají u moci již téměř 100 let.

Všechny tyto odnože socialismu prokázaly neochvějnou schopnost získat na svou stranu značné části voličů, ať již dobrovolně nebo přinucením, aby je následně, nezadržitelně zničily a uvrhly do naprosté chudoby na hranici přežití. Na druhou stranu nemají ani nejmenší schopnost, v mírových dobách, vytvořit sebemenší prosperitu. Veškerá životní úroveň, která ještě v severoatlantické civilizaci je, vznikla v dobách, kdy v těchto zemích byl vládnoucím systémem svobodný, kapitalistický způsob podnikání i života.

Socialismus, v jakékoliv své formě, vždy zklamal, přesto má stále hodně přívrženců, což je značně alarmující, šokující a pro lidskou civilizaci zhoubné. V současné době vidím náznaky úsilí o celosvětový komunismus, protože nemohu najít ani jednu oblast lidského života a činností, která by nebyla zatížena regulacemi, restrikcemi, zákazy, příkazy, na vše jsou uvaleny všelijaké daně a poplatky, na všech stranách je vyhrožováno drakonickými pokutami, ani obyčejná, lidská myšlenka není od těchto zásahů osvobozena. Máme nařízeno, co si máme myslit a co si nesmíme myslit. Někdo vytvořil, aniž by se ptal občanů, jakési názorové normy, které se nesmí překročit, protože jedině tyto normy jsou správné a ostatní názory jsou špatné a zasluhují přinejmenším odsouzení a znevážení. Tendence těchto totalitních tlaků jsou vzrůstající a zanedlouho již nebude stačit pouhé odsouzení nebo znevážení, ale dojde na návrat k osvědčeným, socialistickým metodám převýchovy. Jaké to jsou, snad nemusím psát.

Nikdy by mne, před 27 léty, nenapadlo, že komunistické relikty, jako penzijní systém a věk odchodu do důchodu, budou jedním z hlavních témat i dnes. 27 let bylo dost času na bezbolestné opuštění tohoto systému a předání starosti o své stáří postupně do vlastních rukou občanů s tím, že postupně převezmou celou zodpovědnost., Jenže, v podstatě soustavně socialistické vlády, to nechtěly, ztratily by totiž nad občanem jednu z mocí, kterou je mohou vydírat. Ve stejném duchu by se dalo psát o zdravotnictví, které se nachází na hraně přežití, stát si opět uzurpuje právo rozhodovat za občany, jak se budou starat o své zdraví, jak si zajistí zdravotní služby a to způsobem přinucení každého platit víc a víc, aby tyto peníze z části použil na svou režii, částečně na režii zprostředkovatelů, na režii státních nemocnic a jejich nekontrolovaných nákupů, a zbyteček zůstal pro pacienty. U zdravotnictví to mohlo být mnohem rychlejší, stačilo zrušit zdravotní daň, peníze nechat občanovi, ať on sám se rozhodne, co učiní. Zaměstnavatel mohl mít k dispozici další benefit, občan by se mohl rozhodnout, jak se pojistí a ten, který by se rozhodl neplatit, nebyl by kriminalizován, to by vedlo i ke zrušení zbytečných Úřadů práce. 65 mld.z tabákových výrobků a přibližně tolik, ne-li víc, z alkoholu, by bohatě stačilo pokrýt nejzákladnější, zdravotní služby pro nemajetné.

Jen odstranění těchto dvou komunistických reliktů by přispělo k výraznému ozdravení společnosti, ještě by bylo možno psát o sociálních dávkách, školství, policejním státu, finanční oligarchii, dotacích všeho druhu, zákoníku práce, státním podnikání a pseudolidských právech, ale to by bylo velmi dlouhé a mám obavu, že málokdo by to dočetl do konce. Takže snad příště.

Socialismus nebo komunismus nikdy nemůže přinést člověku štěstí, vždy mu přinese jen bídu, útrapy, buzeraci ze všech stran, zničení základních hodnot a v mnohých případech smrt. Proto apeluji na občany, zamyslete se, poučte se z historických zkušeností, nevěřte slibům, věřte stranám, které neslibují, ale nabízejí svobodné možnosti a možná, že se po 10 letech národního socialismu, po 40 letech komunismu a posledních 10 letech neomarxistického multikulturalismu ,  za optimistických 10 let staneme skutečně svobodnou společností.

Příznivec a volič Svobodných – Jaromír Hlubek