Už mne ty tanečky kolem nekuřáckého zákona vážně se.ou

Pořád dokola se mele ve vládě i poslanecké sněmovně, jak zatočíme s kuřáky, kteří nejen smrdí, ale svým smradem obtěžují i voňavé nekuřáky, jižto se cítí být tímto diskriminováni a obtěžováni na své cestě lemované růžovými ,

okvětními lístky.

Všude v civilizované Evropě to mají a nemohou si to vynachválit, tržby rostou, klientů přibývá, spokojenost zákazníků dosahuje nebeských výšin. Majitelé hospod i jiných špeluněk jsou nadšení a provolávají slávu socialistickým vládám. Ráj na zemi dalo by se říci. Takto hovoří oficiální propaganda, kdo tam byl, ví, že to až tak horké není, mnoho tradičních hospod zkrachovalo, lidé mající špetku hrdosti do těchto uměle nekuřáckých podniků přestali chodit, jelikož je pod jejich úroveň se vystavovat na chodníku jako naprostý ztroskotanec a roztřepanou rukou z chladu si tam zapalovat cigaretu. Klientela původně nekuřáckých podniků se rozplynula i do uměle nekuřáckých, takže i tam zaznamenali úbytek, mnohde i úpadek.

Naše společnost po 89. a západní vlastně hned po II. WW se proklamuje jako společnost demokracie a svobody. Pokud se zamyslíme nad současným stavem, nachází se ve stavu naprosté schizofrenie. Za jakýchkoliv okolností a navzdory jakémukoliv zdravému rozumu se snaží konat absolutní dobro, otázka zní, pro koho to je dobro a pro koho to je zlo. Komu toto nucené dobro prospěje a komu uškodí. V důsledku umělé dobro uškodí všem a to formou návratu, v našem případě, nebo nastolení, v případě západních států, absolutistického socialismu, který musí řídit kompletně celou společnost, od narození nemluvňátka a jeho okamžitým infikováním zákeřnými chorobami, přes totalitně ideologické řízení  základního školství a vytváření jednoho jediného, správného názoru v mladé a nevinné dětské duši, státní financování středních a vysokých škol s preferencí na nesmyslné obory a množství frekventantů, od kterého se odvíjí financování těchto škol. Takže opětné vymývání mozků mající za cíl vytvořit nevýrazného, ač rétorickým uměním vládnoucího, člověka ochotného přijmout za své všechny socialistické doktríny a myšlenky. Zářným příkladem takového člověka je náš současný premiér, pan Sobotka.  Pokračuje to propagandou ve všech médiích, důkazy nemám, ale je naprosto jasné, že motivace psát jen ty velmi správné názory a názory jiné naprosto dehonestovat, je značná. Zda se jedná pouze o motivaci pozitivní, tedy finanční, nebo i o motivaci negativní, tedy vyhrožování a vydírání nelze z hlediska pouhého pozorovatele zjistit. Všechny alternativy jsou možné.  Tomuto tlaku je vystaven občan celý život, nepřehledná džungle zákonů, mnohdy si vzájemně odporujících, z něj činí jen cár zmačkaného papíru, který vůbec neví, zda zrovna teď nespáchal nějaký hrozný, trestný čin, zda se nezpronevěřil, svým chováním principům a hodnotám naší současné, socialistické, evropské unie.

Zpět k tomu protikuřáckému zákonu. Jsou to kecy pro kecy. O nějaké zdraví vůbec nejde, o nějaký smrad vůbec nejde. Pokud je kouření skutečně tak škodlivé, že i pouhá minuta strávená v místnosti s kuřákem se stane katalyzátorem jeho potenciálního, rakovinného onemocnění (to jsem si nevymyslel, slyšel jsem to z úst významné bojovnice proti kouření, jakési lékařky, mně se její jméno hledat nechce, laskavý čtenář, pokud po něm touží, si jej jistě na netu najde), existuje jasné řešení, tedy v socialismu, postavit tabák mimo zákon a trestat jeho distribuci a užívání stejně jako drogy. Do toho se, ovšem, našim socialistům nechce. Kuřáci sice smrdí, obtěžují své okolí a iritují zatvrzelé přívržence „zdravého“ způsobu života, ale těch cca 80 mld. Na spotřební daní je přece jen velké sousto pro socialistický stát. Tyto miliardy nesmrdí, ty jim voní jako božská mana.

V čem tedy žijeme? Svoboda a demokracie, za kterou jsme, údajně, zvonili v 89. klíči to rozhodně není.  Skoro vše je povinné, skoro nic není dobrovolné, právo na majetek a svobodné nakládání sním je pošlapáváno na každém kroku, dokonce se prosadilo i zrušení základního práva nevypovídat proti sobě a osobě sobě blízké, hlavně v dopravních, domnělých přestupcích, kde byla prosazena zodpovědnost majitele vozidla. Konkurenční prostředí pokřivené dotacemi, na které dosáhnou jen vyvolení s cílem zlikvidovat úspěšnější konkurenci, která třeba nevolí socialisty. Charitativní, ale jiné humanitární organisace nejsou placeny z dobrovolných darů, jak by příslušelo, ale placeny z daní všech občanů a hlavně těch, kteří tyto, mnohdy protiobčansky konající organisace, vůbec nechtějí. Paraziti jsou pozitivně diskriminováni, hloupost je preferována, neschopnost je vydávána za přednost. Génius, idiot, pilný, líný, pracující, nepracující, poctivec, zloděj, filantrop, parazit apod. jsou postaveni do stejné řady, bezohledně zda jsou přínosem, či přítěží. Komunistické heslo „každý podle svých schopností, každému podle potřeb“ je zde zcela na místě a to se zaklínáme svobodnou a demokratickou společností, která de facto naprosto neexistuje.

Toto naprosto koreluje s i s navrhovaným protikuřáckým zákonem, drsně zasáhneme do vlastnických práv majitelů restauračních zařízení všeho druhu a zregulujeme jejich činnost a vůbec nám neleží na srdci  jedno ze základních lidských práv a to je právo na majetek a svobodné nakládání sním. Vláda i Parlament by se měli tomuto problému postavit čelem a v duchu socialistických principů, znárodnit veškerá restaurační zařízení, tímto se viditelně odkopat a dát najevo své priority. Pak mohou zakazovat i nařizovat co chtějí, ale se svobodou a demokracií to nebude mít naprosto nic společného. Pravdou je, že většina našich občanů si to bytostně přeje, nostalgie za socialistickou tyranií je silná, ale v tomto případě si nelžeme a neprohlašujme se vyspělou demokratickou zemí.

Jaromír Hlubek – příznivec a volič Svobodných.