V dětství jsem na otázku co jsem zač, vždy automaticky odpovídal Čechoslovák. Neuvědomoval jsem si, že za řekou Moravou to takhle neříklají. V r. 1969 jsem byl v kempu v Tatranské Štrbě, kde jsem získal  zkušenost. Společnost mladíků seděla  pozdě večer kolem ohně a hlasitě prozpěvovali. Přišel k nim dědula ze správy kempu a pravil :"Tíchšie chlapci tíchšie - veď sů tu cudzinci z Čiech!" To mě trochu vyvedlo z míry - jací cudzinci? Takže po létech, jsem po plyšáku chápal, že pomlčkové války a podobné hovadiny by trvaly věčně a odváděly nás od řešení důležitějších problémů. Referendum však být mělo. Ne v Čechách, ale na Slovensku, kde si nikdy Čechoslováci neříkali.

Faktem však zůstává, že proberu-li seznam svých přátel, tak více než 50% z nich  jsou Slováci, nebo mají slovenský původ. Takže i přes rozdělení republiky vztahy mezi lidmi zůstávají dobré a to je to nejpodstatnější.

Ako mám trochu problém s tím, že keď stretnete na výlete v tatrách prepitého dementa, ktorý Vám povie že ste cudzinec, máte hneď hotovo v tom, čo si všetci slováci mysleli. Ja som asi kua žil na inom Slovensku alebo čo.

Je pravda, že u nás v Košiciach sme v tom čase zvažovali, ako protest proti rozdeleniu, vytvorenie samostatného košického štátu. Tu sme mali vždy bližšie do Prahy ako do Blavy.

Ve volbách 1992 zvítězily na Slovensku strany, které chtěly rozdělení. Strany, které deklarovaly vůli po společném státě, na Slovensku zcela propadly.

A pravidla pro Parlament byla postavena tak, že každá z komor měla právo veto. V době, kdy byl Parlament pouhou loutkou vládnoucí komunistické strany, se to nevadilo: Všechno rozhodlo politbyro a Parlament to poslušně odhlasoval.

Jakmile měl Parlament o něčem skutečně rozhodovat, navíc v situaci, kdy bylo nutné provést spoustu reforem, se ukázalo, že to nemůže fungovat.

Kdybychom zůstali spolu, tak dodnes řešíme, zda se náš společný stát má jmenovat Československo, nebo Česko-Slovensko, a nic jiného.

Spojené království Velké Británie a Severního Irska je v jiné situaci, tam to funguje kontinuálně 300 let a když zůstanou pohromadě, tak to bude fungovat dál. Akutní obstrukce ani pat mu nehrozí.

Vždy je vše tak, nějak napůl. Rakousko-Uhersko, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, Československo. Myslím, že by Slováci protestovali až při návrhu jména státu Českomoravskoslovenskoslezsko, to je fakt blbost. Co takhle Středoevropská konfederace?

Teď mne vážně administrace nahněvala, odmítla  uveřejnit můj příspěvek pod číslem 68188238. Nebyl v něm ani jeden vulgarismus, ani jedna invektiva na kohokoliv, nebyl v něm rasismus, nebylo v něm ponižování žen, jen prostý názor s pokusem vyjádřit se ve Slovenštině. Nechce se mi psát maily, prosím radakci o vysvětlení v diskusi. Děkuji Jaromír Hlubek

Mám pocit, že tento článek jsem měl napsat pře 22 lety. Jenže? Tenkrát jsem žádné články nepsal, staral jsem se o dvě děti, které i díky Bohu, dnes prosperují. A navíc, nebylo jej kam napsat. Ale fakt to není o tom, zda Slováci chtěli nebo nechtěli, ale o tom, že nedostali příležitost se svobodně vyjádřit. Pro mne byl Nový rok 1993 jedním z nejsmutnějších dnů mého života.

Na rozdiel od Vás, Nový rok 1993, som oslávil ako každý iní Nový rok. 

Tá podpora osamostatnenia musela prísť, kvôli ekonomickej situácii, a beznádeje na Slovensku. Ak by bola aspoň z časti taká zúfalá v Škótsku, alebo kdekoľvek inde tak referendum skončí osamostatnením.

Rok 1992 nezamestnanosť, na Slovensku každý mesiac stúpala na 13%, v ČR bola menej ako 3% a to ešte 350 000 Slovákov pracovalo v ČR, tým vznikal rozdiel v platoch V ČR : SR, dnes v ČR pracuje cca 100 000 Slovákov.

Žalostná infraštruktúra, smiešnych  cca 100 km slovenských diaľnic, rozbité cesty 1.triedy.

Neustále počúvanie v médiách od našich spoluobčanov z ČR ako na Slovákov doplácajú koľko peňazí ide z rozpočtu do infraštruktúry, do priemyslu...

Myslím, že osamostatnenie bolo dobré pre obidve strany. Konečne obyvatelia ČR nemusia doplácať na Slovensko obrovské miliardy, a Slovensku sa podstatne lepšie darí aj bez tých tzv. českých miliárd.

Je to tak. Pamätám si ako sme vylievali v 93 po polnoci šampus do snehu. Bol som úplne mladý a prvý krát rozčúlený kvôli politike do biela...

Ono by se to také dalo napsat tak, že někteří politici se občanů nebojí, a jiní je pokládají jen za neužitečný balast dobrý jen k realizaci volebního divadla.

Pri vasem stari, opravdu jeste dnes stale a stale verite, ze prezident rusi zbrojni zakazky? jeste jste nemel zajem si kdykoliv zjistit pravdu?

Pro další diskutující. Hlavní otázkou není, zda Slováci chtěli nebo nechtěli a co  říkali v médiích. Důležité je, že neexistuje důkaz, že to skutečně chtěli. Že naše nomenklatura nám to, prostě, vnutila a nikoho se na nic neptala. Despotismus začal již v 91.

Myslím, že těch důkazů je celá řada. Akorát vy je nechcete vidět.

máte jistě pravdu, mám podobné reakce...i když Klause nemusím, v tomto případě se ho zastanu...iniciativa vzešla ze Slovenska...proti tomu mohl těžko efektivně bojovat.