Evropská unie je čirý socialismus

Člověk nemusí být politolog, stačí mít paměť sahající alespoň 35 let a poslouchat média veřejné služby.

Lidem v západní Evropě to ani nepřijde. Pamětníků nacionálního socialismu je již velmi málo a komunismus nezažili. Po druhé válce se západní Evropa vydala cestou svobody, kapitalismu a tržního hospodářství, která ji vynesla ohromnou prosperitu. Myslili si, že takto to zůstane navždy, jenže zejména v posledních deseti letech, jim je svobody, kapitalismu a tržního hospodářství postupně ubíráno, moc převzali neomarxisté vzejdivší ze „zlaté“ generace hippies 60. let, kteří v materiálním přebytku začali podkopávat kořeny svého blahobytu kritikou kapitalismu a volného trhu. Nové trendy politické korektnosti, multikulturalismu, ekologicko-klimatického náboženství a pozitivní diskriminace jakýchkoliv menšin vedou západní Evropu do lůna tvrdého, diskriminačního socialismu, kde svoboda, kapitalismus a volný trh již nemají své místo. Málokdo z obyvatel západní Evropy dokáže rozklíčovat varovné signály, nikdy se s nimi  nesetkali, jen si myslí, že toto je přirozený vývoj společnosti a stále volí neototalitní strany. Zkušenosti jejich dávnějších předků jsou zapomenuty, sociální stát je tak silný, že nikoho nenutí být kreativní, pracovitý a nápaditý. Je to cesta k absolutnímu úpadku. Dekadence. Záměrně nezmiňuji ilegální, nekompatibilní imigranty, kteří jsou součástí tohoto plánu směřujícímu ke zničení Evropy, tak jak jsme ji ještě před dvaceti léty znali.

My jsme se vydali cestou Marxismu – Leninismu a to zcela dobrovolně, sami jsme si ji ve 46. zvolili. Výmluvy na to, že my voliči komunistů, jsme tehdá nevěděli jak zničující směr to v důsledku nabere jsou naprosto irelevantní. Prostě jsme se tak rozhodli, i dílem bolševické propagandy, a vyznačili si cestu na dalších 43 let. Naše zkušenosti z komunistickou totalitou a socialistickou nesvobodou jsou velké a jejich pamětníků je u nás stále ještě velmi mnoho. Proto bychom to měli být především my, kteří musí ostatní členské země, zejména ty západní varovat před hrozícím nebezpečím. Západu hrozí to, co my jsme 43 let měli a nám, po patnácti letech relativní svobody, návrat k předchozím socialisticko-totalitním pořádkům.

Vypíchnu jen pár věcí, každý čtenář bude bezesporu schopen doplnit další střípky do mozaiky. Nejprve socialistické „vymoženosti“, kterých jsme se nedokázali ani po téměř 26 letech vůbec zbavit. To co povinné bylo i povinné zůstalo. Občan je stále, komunisticky, klasifikován jako neschopný se sám postarat o své životní záležitosti a sám rozhodnout jak naloží se svými prostředky. Proto musí povinně platit zdravotní a sociální daně aby tyto se z části ztratily v přebujelém systému, zčásti byly rozkradeny a zčásti přerozděleny od schopných k neschopným. Ve výsledku je naše zdravotnictví a důchodový systém v absolutním zmaru, peněz je pořád málo a kdyby produktivní občané platili celý svůj příjem, stále by to nestačilo. Toto jsem si odvodil z vyjádření jednotlivých, „kompetentních“ představitelů, tedy volených zástupců pracujícího lidu a reprezentantů institucí z těchto plateb žijících. Čím víc věcí bude povinných, tím víc bude všelijakých úředníků a úředníčků, tím víc bude všelijakých úřadů, tím víc bude dalších úřadů, které tyto úřady budou kontrolovat. Všichni tito samozřejmě mnohem víc spotřebují a že si neodrhávají od huby je každému naprosto jasné. Pokud by zmíněné platby nebyly povinné mohla by se bez náhrady zrušit ministerstva zdravotnictví, sociálních věcí, všechny zdravotní pojišťovny,  pracovní úřady i ostatní instituce na ně navázané. Občané by si našli vlastní cestu jak se o své zdraví i život ve stáří postarat sami, bez ponižující závislosti na „STÁTU“. Trendy jsou, však, naprosto opačné. Rakouská ministryně zdravotnictví navrhla kolektivní jednání EU s farmaceutickými firmami. Nelíbí se jí, že některé léky jsou drahé, nejraději by zavedla regulaci cen léčiv a ještě raději farmaceutické firmy znárodnila. Dalším takovým reliktem je Zákoník práce, který měl být zrušen již před 25 lety.

Z nejvyšších postů jsou vedeny cílené útoky na svobodu nakládat se svým majetkem, jsou tendence určit každému majiteli nemovitosti komu musí svůj majetek pronajmout, jinak ….? Majitelům restauračních a podobných zařízení je vyhrožováno regulací jejich podnikání pod pohrůžkami sankcí, podobné je to s hernami a sběrnami druhotných surovin. Regulace se má vztahovat i na prodejny nad 200 metrů čtverečních kde jim bude určeno kdy smějí nebo nesmějí prodávat, dokonce je jim i určeno co smějí a nesmějí prodávat a komu. Další politickou zhůvěřilostí, která ve výsledku likviduje volný trh a konkurenci jsou do nebes vynášené dotace  protěžovaným firmám a na protěžované věci, o které by jinak vůbec nikdo nestál a nechtěl je. Jsou občanům prostě vnuceny, přičemž jsou nuceni je zaplatit prostřednictvím daní. Zaměstnanci státních firem stávkují proti státním firmám, strojvůdci v Německu, piloti ve Švédsku atd., atd. Ty státní podniky jsou z většiny dotovány a aby uspokojily stávkující, musí stát ukrást další peníze. Státní instituce pokutují státní instituce za jakési nepravosti, přičemž ani jedna z těchto institucí žádné své peníze nemá, aby mohla hypotetickou pokutu zaplatit musí okrást produktivní občany. Každou státní instituci, která pochybí, s okamžitou platností a bez jakékoliv náhrady, zrušit. To by výrazně pročistilo naše byrokratické prostředí. A nakonec to nejhorší, co již tady máme. Pošlapání Listiny základních práv a svobod. Nectění presumpce neviny, nemožnost dosáhnout spravedlivého procesu a kriminalizace ochrany sebe a svých blízkých před státní šikanou.

Byl bych vděčen, pokud by některý ze čtenářů byl schopen tento článek přeložit do některého ze západních jazyků a pověsit jej na tamnější weby.

Příznivec a volič strany Svobodných  Jaromír Hlubek