O muslimech psát netřeba, tam je většina lidí zajedno

Jen naši volení zástupci o tom cudně mlčí, jelikož to mají nařízeno. O úpadku severoatlantické civilizace psát třeba. 

Dnes napsal na NP pan Mrázek velmi výstižný diskusní příspěvek pod článkem pana Neffa. Cituji:

„Jiří z Poděbrad byl prvním, kdo měl vizi projektu spojené Evropy. Jeho dnešní projektanti uplatňují strategii malých krůčků, kdy každý z nich vede k podrazu umožňujícímu další krůček. Neprošla ústava, prošla Lisabonská smlouva, neštěstí euro znemožňuje ekonomikám slabších zemí nápravu v podobě úpravy kurzu. Evropské společenství nechce kooperovat se státem, který porušuje státní integritu? Evropské společenství především kooperuje se státem, který masakruje své obyvatele s jinou řečí a s cílem vypudit je rozstřílením jejich domovů ze země. O masových hrobech nemluvě, tamní těla žen bez hlav mají zajisté na svědomí obránci svých měst a vesnic, že,,,? Poslední dvě věty od Astona  jsou trpkou tečkou, vynucenou dobou, která si žádá denunciaci a odsouzení osob rozumu jasného, které nemají klapky na očích a nejsou zaúkolovány projektanty Potěmkinovy EU. Jak rád bych viděl úspěšnou a spolu v míru a spolupráci žijící Evropu! Namísto toho soused vyžírá souseda, aby si ochránil svůj trh ... konec v podobě SEVER -JIH EU je na dohled, i když toho mnoho ze špatně vykonstruovbaného projektu moc nezmění. Byla promarněna dějinná šance a několik dalších generací pod dojmem současného tristního výsledku nebude mít chuť začít s lepším a velmi potřebným projektem spojené Evropy znovu, budou se bát, že to dopadne stejně špatně...a Klaus jen  pojmenovává stav . Na změnu stavu Unie už vliv nemá. Ani Merkelová .“  

Okamžitě byl otitulován překrucovačem pravdy a Ruským zaprodancem. Postupná, řízená, muslimská infiltrace do Evropy, ale i USA, je jen dílkem ve skládačce celkového obrazu EU, který nabývá čím dál temnějších barev.

Proč je milovníků novodobého socialismu s lidskou tváří, který EU praktikuje, tak mnoho? EU je nepřátelská ke svobodě, drobným podnikatelům a všem lidem, kteří nejsou závislí na státu, tento směr vyznávají i milovníci EU a dělá jim dobře, že někdo těm „zbohatlíkům“ šlápnul na krk. Výjimku tvoří velké korporace, které si to v politických kruzích dokáží obšlápnout a v podstatě státy EU řídí. Není to nepodobné fašismu.

Zastánci EU a její politiky se rekrutují z řad lidí na státu závislých a žijících z práce druhých, žel jejich počet neustále roste, aniž by k tomu byl jakýkoliv racionální důvod. Taky se rekrutují z řad zaměstnanců, kteří si mnohdy neuvědomují, že ten kdo je okrádá nejsou živnostníci nebo menší firmy, ale stát, který jim napařil až 70% daňovou zátěž aby uživil větší množství parazitů. Evropská pracovní síla je proto velmi drahá, firmy ustupují od svých tradic a zahlcují trh nekvalitním zbožím jen aby mohly srazit cenu. Nekvalitního zboží je ve světě přebytek, takže evropské zboží stěží konkuruje ještě levnějšímu asijskému zboží. Následkem je jak technický, tak i morální a ekonomický úpadek. Evropa bývala hnacím motorem světového technického pokroku mnohé firmy byly synonymy pokroku a kvality a jejich značka měla ve světě zvuk, než Evropa postupně přešla k socialismu a s ním se ztratil i věhlas evropských firem. Mnozí pamatují jak  dopadl Československý průmysl po událostech vzešlých z voleb 1946. EU se vydala stejnou cestou, jen to nepřišlo náhle, ale postupuje to pomalu, po kouskách. Tam se ubere svobody, tam se zvýší daně, tam se něco zreguluje, tam se něco zadotuje. Tu podpoříme ideologii globálního oteplování, jindy zavedeme politickou korektnost, pochybný genderismus a jiné ismy. Takto se tvoří mozaika současné EU a tendence jsou, v tom pokračovat, jelikož tento směr má stále velkou podporu vyjádřenou ve volbách a mnozí z takového sytému velmi dobře profitují.

Je to, však, směr  sebevražedný, jelikož nůžky se stále víc rozevírají. Těch, kteří tento cirkus mají živit ubývá, buď tím, že vůbec podnikat nezačnou, jelikož to v přeregulovaném prostředí jde velmi ztuha nebo tuto činnost ukončí a raději se přisají na státní cecík, kde je fajn. Na druhou stranu těch, kteří čerpají socialistické vymoženosti stále přibývá, takže kolaps je neodvratný. Obrovské státní dluhy nebo hyperinflace to nezachrání, k bankrotu dojde tak jako tak.

Ještě, možná, není úplně pozdě, ještě, možná nepadáme za horizont událostí, ale není síla, která by to pokojnou cestou zastavila. Občané to nechtějí a raději si to vychutnají až do úplného konce.

Jaromír Hlubek