Jsem rozčarován, proč lidé tolik milují zákazy.

Každý člověk je osobnost, každý se chová trochu jinak, každý má své plusy a své mínusy. Potud vše v pořádku. Jeden je podnikavý, snaží se a přemýšlí, druhý má raději svůj klid zaměstnance bez přemýšlení, další ze sebe udělá oběť systému, jen abychom mu platili

Ve společnosti ovládané pseudodemokratickými politiky existuje džungle zákonů, mnohé si dokonce odporují. Pak se v tom vyznej. Dovedli jsme to k naprosté dokonalosti, že je již i zákon na prd.

Zákony by měly být prosté, bez možnosti jakýchkoliv kliček a mělo by  být v nich naprosto jasně řečeno, co povoleno je a co není. Kdysi se říkalo: „Co není zakázáno, je povoleno“. Kdeže tyto doby jsou?

Dnes není povoleno vůbec nic a směřujeme k zákazu všeho kromě řádného placení daní, to povoleno je abychom se my, političtí představitelé, měli dobře.

Kdo je, vlastně sluha a kdo je pán? Původně bylo myšleno, že námi volení představitelé jsou sluhové voličů, kteří z jejich vůle vykonávají činnost ve prospěch občanů, kterážto roztříštěně by se těžko prosazovala. Tito vyvolení představitelé si to, však, vyložili po svém. Jen my víme, vy blbci, co je pro vás dobré. Nařizujeme, zakazujeme, dotujeme. A máme se dobře, jelikož od těch naivních voličů jsme dostali mandát.

Tak to funguje. Překvapivé je, že mnozí lidé tomu tleskají. Zakážeme hrací automaty, čapinges!!!, zakážeme výkonné vysavače a obyčejné žárovky nad 100W, čapinges!!!, zakážeme vykupovat šrot od fyzických osob, čapinges!!!, zakážeme Schwarzův systém, čapinges!!!, zakážeme kouření v hospodách, čapinges!!!.  A dalo by se pokračovat. Nevím, zda podpora veškerých zákazů je taková jak se proklamuje, ale je to zarážející. Lidé asi nechtějí svobodu, jsou z dob komunismu tak zblblí a zvyklí na ovládání shora, že jim to chybí a těm, kteří to nezažili to připadá in.

Tolik moje úvaha.

Jaromír Hlubek