Přejdeme opět do ilegality?

Ani ve snu by mne nenapadlo, že článek podobného znění napíši téměř 25 let po tzv. vítězství nad komunismem. Dokonce mne tenkrát nenapadlo, že vůbec někdy nějaký článek napíši.

Za těch 25 let se leccos událo, zpočátku to vypadalo celkem nadějně. Do poloviny devadesátých let byla relativní svoboda, které, žel, zneužili někteří podnikavci ke svému vlastnímu, bezpracnému a nezaslouženému obohacení. Administrativa nebyla přebujelá, jako dnes, daně byly akceptovatelné, DPH neexistovala. Jak to bylo s povinnými odvody, si již nepamatuji, ale nikdo si moc nestěžoval. Lidé, zvyklí chodit do práce, se obávali ztráty zaměstnání. Nebylo jich mnoho, ale těm, kterým se to přihodilo, byly poskytnuty královské podpory v nezaměstnanosti. Z 99% to byli takoví, kterých se chtělo zbavit i komunistické vedení fabrik, ale tenkrát to nešlo. Samozřejmě si toho všimli i další. Místo basy, prachy.

Zmínění komunisté vedoucí národní podniky, však zůstali, někteří se přetransformovali v podnikatele a dostávali od svých soudruhů z OV v bankách úvěry, o kterých se předem vědělo, že je nikdo nesplatí. Nevzpomínám si, že by byl někdy některý z takových potrestán, jelikož i ve vedení policie a prokuratury seděli a mnohdy dodnes sedí, opět komunisté. Drobný, začínající podnikatel, jako já, úvěr nedostal.

Začaly vznikat nové úřady, počty úřednictva rostly, sociální záchranné sítě nabyly obludných rozměrů. Začal vznikat nový, socialisticko-paternalistický stát. Peněz se nedostávalo, začaly vznikat dluhy. Socialistická strana měla žně. Politici se již otrkali a začali si dělat co chtějí, bez ohledu na produktivní obyvatelstvo a své voliče. Nastoleným směrem to jelo, čím dál k horšímu, až do roku 2004.

O EU jsme toho moc nevěděli, já osobně jsem hlasoval pro vstup do EU s tím, že trochu našim politikům zatnou tipec. Jak jsem se, bláhovec, mýlil. EU ukázala svou pravou tvář napřed Maastrichtskou a pak Lisabonskou smlouvou. Opakovaná referenda měla být jasným varováním. Principy politické korektnosti nedovolily nazývat problémy pravým jménem a znemožnily tím jejich řešení. Vládním garniturám to vyhovovalo. Nespokojenost s kriminálním jednáním začala být nazývána rasismem, najednou jsme všichni rasisti. Nesouhlas s protěžováním některých skupin lidí začala být nazývána homofobií, islamofobií, mužským šovinismem. Jako houby po dešti začaly vznikat všelijaké tzv. neziskové spolky žijící z peněz daňových poplatníků aby se o ty chudáky, diskriminované, jakoby staraly. Na druhé straně sabotují vše, co dává smysl. Přirozená lidská práva jako například právo na majetek a jeho ochranu, právo bránit sebe a svou rodinu, právo nevypovídat proti sobě svým blízkým byla potlačena a nahrazena snad třicítkou všelijakých pseudopráv. Takže dnes máme všichni právo na všechno a povinnosti žádné. Začala stoupat daňová zátěž (počítám do toho i povinné odvody), přičemž dluhy stále rostou. Pořádají se sbírky na invalidní vozíky, léčbu těžce nemocného dítěte, pomůcky pro nevidomé apod., přičemž miliardy se rozplynou ve zdravotnické administrativě.

Platíme skvělý život majitelům „obnovitelných zdrojů“, auditorským firmám na energetickou náročnost budov, kominíkům, pojišťovnám za povinné ručení, STK. Toto je totiž vše povinné a kdo se odmítne účastnit je zločinec. Na každém rohu a v každém větším obchodě jsou fízlovací kamery, monitoruje a reguluje se komunikace na internetu, odposlouchávají telefony, sledují se bankovní operace a bankovní tajemství již neexistuje. Uvažuje se zřízení uličních důvěrníků, kteří budou hlásit, zda někdo nežije nad své poměry. A to, prosím, vše pro naše dobro. Nesmíme svítit žárovkami, nosit nákup v igelitkách (to mi až tak nevadí) a teď konečně došlo i na karcinogeny v uzeninách, takže uzeniny nebudou, jen něco jako uzeniny. Vyrábím si doma kysané zelí i uzeniny, takže pokud v tom budu chtít pokračovat, musím přejít do ilegality a stát se zločincem.