Zvítězí lež a láska nad pravdou a nenávistí?

Záměrně jsem to přehodil, protože takto mi to dává větší smysl. Láska snese každou lež, protože jí odmítá uvěřit a pravda budí nenávist.

Lež je buď neúmyslná a pramení z neznalosti, spíš by se dala nazvat nepravdou nebo úmyslná, projevující se zejména ve sdělovacích prostředcích, v tom případě se jedná o propagandu, ta má „krátké nohy“. O lásce se říká, že je slepá, pokud je příliš veliká, nevidí si ani špičku svého, vlastního nosu, dalo by se říct, odmítá jakékoliv argumenty týkající se nedobrých aspektů milovaného objektu. Tím objektem může být osoba nebo ideologie.

Na druhé straně pomyslného souboje stojí pravda, ta má zase přídomek relativní, ale existují nezpochybnitelné pravdy, třeba matematické, fyzikální a evoluční zákony a pravdy zpochybnitelné, jelikož je nelze empiricky dokázat. Mnohdy se skládají z domněnek a je ji snadné zaměnit za lež, takže pravda a lež jsou spolu neodlučitelně spojeny. Jedná se zejména o ideologistické „pravdy“, mnohdy iniciované vyhlídkou na osobní prospěch hlasatelů. Pokud  pomineme ty pravdy nezpochybnitelné, prolíná se pravda se lží na každém kroku, zejména v názorech na politické zřízení, podporu, či nepodporu onoho nebo tamtoho, předjímání budoucího vývoje za daných okolností, použití vlastních zkušeností nebo zkušeností předků. Tam se již dostáváme na rozhraní, zkušenosti předků se dají empiricky prokázat, protože to již bylo a nelze předjímat, že tentokrát tomu bude jinak. Pokud bychom se ze zkušeností předků nepoučovali, zůstali bychom někde na rozhraní opic a lidí. Takže lze celkem spolehlivě dovodit, že zkušenosti předků jsou pravda. A teď ta nešťastná nenávist. Nenávist může vzniknout k někomu, kdo se k nám zachoval nepěkně, podvedl nás, zaprodal nás, utiskoval nás, vraždil nás. Na rozdíl od lásky nevzniká spontánně, ale je něčím podmíněná, je podmíněná špatnou zkušeností a zkušenost nemusí být ani vlastní, tam vstupuje do děje pátý faktor a to je rozum. Kdo jej má neopakuje vlastní chyby a kdo jej má ještě víc, neopakuje ani chyby druhých.

Rozum by měl být tím rozhodujícím. Láska a nenávist jsou spolu silně propojeny a v podstatě mají společnou příčinu, jsou to emoce, a snadno se mění jedna v druhou, lež a pravda jsou taky propojeny, protože to, co je pro někoho svatá pravda, je pro druhého bezbřehá lež. Z tohoto pohledu nesmí zvítězit ani jedno, pouze rozum. Takže přeji váženým čtenářům hodně rozumu, protože ten nás odděluje od bytostí nemyslících a řídících se pouze pudy.

Tato úvaha vznikla zcela spontánně, ale v souvislosti s dnešním výročím Václava Havla.

Příznivec a volič Svobodných – Jaromír Hlubek