Strana pro občany

SPO, tak bych nazval stranu, kterou bych založil. Její program by tkvěl ve zrušení všeho, co je dnes povinné. Neudělal bych vůbec nic jiného, než to, co naši občané chtěli v 89.

V podstatně jsem to chtěl i já, ale vůbec jsem si nedovedl představit, že po 27 letech budeme stále řešit sockomunistické problémy. Myslil jsem, že komunismu máme již plné zuby a zbavíme se jej navždy. Že svoboda a osobní zodpovědnost převezmou vládu nad našimi životy, že už nás nikdo nebude tlačit do něčeho, co nechceme. Člověk bude mít možnost se buď postarat sám nebo se nepostarat. Jeho volba. Jenže situace je naprosto odlišná, stále žijeme v socialismu, kde se stát montuje do všeho a bobtná a montuje se stále do jiných věcí, do kterých se nemontovali ani komunisté. Občan je vystaven do pozice nesvéprávného blba, kterého je potřeba stále korigovat a usměrňovat, aby myslil pozitivně ve smyslu jednoho, správného názoru.  Nechal bych mnohem víc peněz v peněženkách občanů, ať oni se rozhodnou, jak s nimi naloží. Co si pořídí a co si nepořídí. Stát má být servis, který zajistí to, co by občané mohli udělat, sami o sobě, jen těžko. Zredukoval bych policajty na polovinu a armádě bych přidal nejméně dvojnásobek, protože ochrana hranic je základ a bez toho se neobejdeme.  Státní rozpočet by neměl dosahovat poloviny HDP, měl by být minimální a hlavní starostí by měla být ochrana a obrana, nikoliv boj proti vlastním občanům. Přímou volbou bych volil nejen presidenta, ale i starosty nebo primátory měst, policejní náčelníky, okresní prokurátory a soudce. Každý z nich by nesl osobní zodpovědnost a ke konci funkčního období, by jim občané vystavili účet.  Problém  je, že jsem již starý a mnohé věci bych nezvládal. Proto bych uvítal mladé lidi, kteří sdílejí stejnou myšlenku. Program se dá ještě hodně propracovat, socialistických problémů je mnoho. Vlastně všechny jsou socialistické.

Dejte mi vědět, pokud bude odezva dobrá, zajdu na Ostravský, obchodní soud a stranu zaregistruji.

Stále ještě příznivec a volič Svobodných, jenže mi připadají mdlí.  Jaromír Hlubek