Sockomunismus v současné praxi

Obermenschen a Untermenschen, tak se opět dělí obyvatelstvo. V Hitlerovském národním socialismu to byli na jedné straně etnicky čistí Árijci a členové NSDAP, na druhé straně etnicky nečistí, zejména Židé a odpůrci systému,

hlavně demokraticky smýšlející. V Leninském komunismu to byli na jedné straně dělnické a rolnické kádry a bolševici, na druhé straně buržoazie, kulaci a demokraticky smýšlející. Obě tyto totalitní ideologie začínaly líbivými hesly o spravedlnosti, vypořádání se s nepřátelskými živly, škůdci národa a utlačovateli. Výsledky jejich působení není nutno zdůrazňovat, každý je zná. O to víc zarážející je, že současné EU garnitury a většina vlád, tu naši nevýjimaje, pokračuje v podobném duchu. Historické zkušenosti jako by vůbec neexistovaly. „Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky“, tak zní známý citát Hérakleita, takže z venku se současná ideologie politické korektnosti, multikulturalismu, genderismu, bezpečnosti za každou cenu, protěžování všeho nepřirozeného a cizího jeví jinak. Zevnitř, což se pozná podle skutků, ne podle proklamací, je úplně stejná. Zase jsou tady silné tlaky vytvořit lepšího člověka, a když nebude chtít, tak jej přinutíme být „lepším“. Člověka slepě podléhajícího hlavní ideologii, člověka beztvarého, lehce manipulovatelného, závislého na státní mašinéri, člověka neschopného mít vlastní názor a možnost postarat se sám o sebe bez „berličky“ státu. Zase jsou snahy lidi škatulkovat na uvědomělé a oportunisty, přidávat nespokojencům hanlivé přídomky a podsouvat jim názory, které nemají, potlačovat jedince, kteří prosazují pouze svobodu a demokracii. Ze sdělovacích prostředků již neuslyšíte spektrum informací a názorů, uslyšíte jen jeden názor, jen ten „správný“, vše je ideologicky podbarveno, aby každý občan věděl, co si má myslit. Sklony k cenzuře a odseparování „závadných“ myšlenek a názorů v médiích, včetně internetu, mají kořeny v totalitních snahách o ovládnutí populace. Systém všeobecné šikany, neomezených regulací, restrikcí a potlačování ZÁKLADNÍCH svobod si v ničem nezadá s výše zmíněnými totalitami. Zase máme „Obermenschen“ , tentokrát to jsou ideoví soudruzi, levicoví „aktivisté“ všeho druhu, příjemci neoprávněných  a škodlivých dotací, „menšiny“ všeho druhu, odsouzení pachatelé násilných, trestných činů, ignoranti soudních rozhodnutí, dlužníci, ilegální nájezdníci s násilnými sklony, paraziticky žijící jedinci a vůbec všichni „služebníci“ státu. Na druhé straně jsou „Untermenschen“. lidé produkující hodnoty, ze kterých nabubřelý stát žije, takže zaměstnanci, kromě státních, podnikatelé, živnostníci, zákonů dbali, nezadlužení, zodpovědní občané a ideologičtí odpůrci, takže na poslední příčce je pracující, domorodý muž, živící sebe a svou rodinu, platící všemožné daně, nezávislý na státu, ctící dobré mravy a kritizující současný politický trend. Pokud si občané nejsou rovni, před zákonem a ve svých právech a povinnostech, věští, takové rozdělení, katastrofu.

 Inspirací pro tento článek je urputná snaha vlády prosadit takzvaný „Protikuřácký zákon“ Již jeho název je lež a systém, předkládat stále totéž a hlasovat stále dokola, pokud nedojde ke schválení, nemá s demokracií nic společného. Demokratický Parlament by nikdy neodhlasoval, aby se takový návrh dostal opět na program. Takzvaný "protikuřácký" zákon vůbec není protikuřácký, je zaměřen vyloženě proti dalšímu ze základních lidských práv. Je zaměřen proti přirozenému právu vlastnit majetek a svobodně s ním nakládat. Pokud by byl protikuřácký, zakázal by kouření všeobecně, zakázal by prodej i konzumaci tabákových výrobků. To je protikuřácké. Pokud chce socialistická vláda zakázat někde kouření, což je pouhá regulace, musí být vlastníkem konkrétního objektu nebo restauračního zařízení, jako kdysi byly RaJ. Tam si může zakazovat a nařizovat co chce, je totiž majitelem. V demokratické společnosti, která ctí základní lidská práva, nelze nařizovat vlastníkům, jak má jejich podnik vypadat, co se tam smí a co se tam nesmí dělat. Vlastníci těchto podniků mají plné právo se svým podnikem nakládat, jak se jim zlíbí. Pokud chce zkrachovat, což je jeho právo, klidně může vyhlásit  zaplivanou knajpu jako nekuřáckou nebo jídelnu, kde chodí děti, jako kuřáckou. Takzvaný "protikuřácký" zákon, jak je nám obyčejným občanům prezentován, vůbec neobsahuje starost o zdraví obyvatelstva, jak se nám snaží namluvit soudruh Němeček, je jen dalším z řady zákonů obsahujících pouhou restrikci soukromého sektoru, znevýhodnění jedněch vůči druhým a naopak a je jen dalším pokusem o odebrání další svobody, jejíž nevelkou část jsme získali po 89. Tendence spějí k odebrání všech svobod.

V diskusích k tomuto tématu se řeší podřadnosti, jako kdo chce a kdo nechce chodit, či nechodit do hospody, jestli tam musí nebo nemusí chodit, co tam musí nebo nemusí dělat. Hospody jsou různé, zaplivané čtverky, obyčejné knajpy s utopenci a tlačenkou, restaurace kde podávají meníčka, restaurace s velkým výběrem jídel po celý den pyšnící se názvem grand, minibary, hudební bary, hate free kavárny, gay bary, sportovní bary, irské puby, erotické, exkluzivní kluby a nevěstince s občerstvením, čajovny, kavárny, bufety, vinárny. Určitě jsem na některé zapomněl. Abych nepopudil, vezmu to podle sebe a myslím, že až tak daleko od průměru nebudu. Běžně, když chci jít se sousedem na pivo, jdeme do obyčejné hospody s tlačenkou, protože tam je nejlepší pivo, kouří se tam. Když vezmu vnuky a vnučky na večeři, jdeme do dobré restaurace a vzhledem k tomu, že jdu s dětmi, zvolím nekuřáckou. Sem tam zajdu do hudebního baru, protože tam hrají kamarádi, v některých se kouří, v jiných ne. Nikdy bych nešel do podniku, který je mi něčím nepříjemný, takže nikdy nepůjdu do gay baru, hate free kavárny nebo bo…eh nevěstince. Každý má nějaké priority. Mou prioritou není chodit tam, kde se mi nelíbí a nutit ostatní, aby to tam udělali tak, aby se mi tam líbilo. Tam kde se mi nelíbí, prostě nechodím, jelikož mám možností chodit tam, kde se mi líbí. A tak by to mělo i zůstat.

Zaznívají i názory, že pro zákaz jsou jen neomarxisté, Jistěže jsou, je to jejich idea, ale pro jsou mnohdy i běžní lidé, kteří nedokážou odhalit pokrytectví vlivných zaobalené do líbivých frází všeobecného zdraví, všeobecné bezpečnosti, všeobecné humanity, všeobecné solidarity atd., přičemž ve skutečnosti jde jen o jedno, ovládnout masy, dát jim vějičku, za kterou bezhlavě běží, aniž by si uvědomili, že vbíhají do pasti sestavené z totalitních segmentů, ze které není úniku.

Příznivec a volič Svobodných - Jaromír Hlubek